Stověžatá vypráví

Jeden z nejikoničtějších symbolů české gastronomie. V nové epizodě Stověžatá vypráví vás Petr Šuráň provede příběhem Jana Paukerta, muže, jehož poctivé řemeslo, zkušenosti z evropských metropolí i nenápadná prosba jednoho pražského umělce daly vzniknout pokrmu, který se stal součástí naší identity. Od pražských bulvárů první republiky přes společnost umělců až po domácí kuchyně dneška. Tohle je příběh, který jen součástí historie, ale každodenních chvil, kdy berete do rukou kousek veky.Začíná naše nepravidelná série o osobnostech, které daly Praze její chuť, tvar a duši.

Starý židovský hřbitov v Praze je místem, kde ticho není prázdné, ale hutné — nese v sobě věčnost i šeptané příběhy. Mezi nakloněnými náhrobky se dodnes vypráví pověst o rabínu Jarchim, který přežil útok vrahů a jehož jméno se z kamene ztrácelo i znovu objevovalo, jako by samo odmítalo zmizet. Příběh víry, zázraku a paměti, která je silnější než meč. Kámen nezapomíná.

Mezi Havelskou a Rytířskou, tam, kde dnes procházíme bez povšimnutí, se kdysi rozléhal hluk trhovců a vůně koření. V Kotcích se prodávalo maso, látky i naděje. A právě tam začíná příběh o ženě, která z obyčejného obchodu s vejci vybudovala své malé impérium — dokud se jí štěstí, ukryté v zlatém písku a prstenu, nevrátilo zpět jako tichá kletba.Legenda z pražských Kotců nám připomíná, že bohatství bez srdce se rozpadá rychleji než dřevěné stánky po dešti.

Na západní straně Loretánského náměstí stojí dům, který neumí být nenápadný.Černínský palác – mohutné sloupy, těžká římsa a ticho, které umí mluvit.Za svých tří set let zažil všechno: plesy, kasárna, diplomaty… i příběhy, které se šeptají po staletí.
Jedna pověst vypráví o staviteli, který se domáhal spravedlnosti a ta přišla z druhého světa, z ruky mrtvého hraběte.Jiná mluví o hraběnce, která se proslavila střevíčky z chleba… a skončila v ohni vlastní pýchy.A třetí? O císaři, který se urazil, že mu šlechtic nabízí „chalupu“.
🎧 Nový díl Stověžatá vypráví o Černínském paláci.O domě, kde se historie mísí s pověstí a kde i dnes občas někdo slyší kroky, které nepatří živým.

Veletržní palác v Holešovicích vznikl roku 1928 jako funkcionalistický zázrak své doby. Po požáru v roce 1974 byl dlouho opuštěný, než se v 90. letech znovuzrodil jako sídlo moderního umění a jedna z klíčových budov Národní galerie.

Praha má mnoho svátků i vůní, ale jedna je pro pozdní podzim nezaměnitelná – křupavá husa se zelím a knedlíkem. Říkáme jí svatomartinská a máme pocit, že tu byla odjakživa. Jenže stará pověst vypráví, že všechno mohlo začít úplně jinak – jedním ztraceným knížetem, kouřem z uhlířského milíře a prostým stolem, kde vůně pečené husy spojila dva světy.

Masarykovo nádraží není jen zastávka v centru Prahy. Je to místo, kde se v roce 1845 poprvé ozval dunivý zvuk železného oře a město se nadechlo páry a kouře. První vlak, Jan Perner, slavnosti, davy lidí na hradbách – to vše zapsalo stanici do paměti Prahy i českých dějin. Od odjezdů emigrantů přes odboj za války až po dnešní ruch příměstských spojů – Masarykovo nádraží je stále živou bránou do města.

Orloj – hrdý stroj uprostřed Staroměstského náměstí, který neúnavně odměřuje čas a fascinuje svět. Ale znáte jeho příběh? Legendu o Mistru Hanušovi, géniovi, kterému Praha poděkovala způsobem, na který by nejradši zapomněla?V nové epizodě podcastu Stověžatá vypraví se ponoříme do spletité historie jednoho z největších divů středověku, kde se mistrné řemeslo potkává s lidskou závistí, a kde každý tik orloje připomíná, že čas má svou cenu.