Stověžatá vypráví

Opice plná zlata aneb bizarní zázrak

V temných uličkách pražského ghetta žije chudý muž, který nemá čím nakrmit rodinu na Pesach. Když už se zdá, že naděje definitivně zmizela, rozbije v noci okno nečekaný návštěvník. A s ním přichází příběh o víře, zázraku a jedné mrtvé opici plné dukátů.Legenda, která dala jméno Pinkasově synagoze, ožívá ve Stověžaté vypráví.

Čertova svatba v pražském mlýně

V Divoké Šárce, kde se skály sklánějí nad potokem a vítr si šeptá v korunách stromů, stával kdysi starý mlýn. Lidé kolem něj chodili tiše a neradi se ohlíželi. Říkalo se totiž, že tam po nocích nebývá člověk sám. Jednoho dne se však našel mlynář, který se nebál. Zůstal, i když vítr sílil a tma houstla. A právě té noci, kdy by se jiní dali na útěk, se v mlýně rozezněl smích, jaký do lidského světa nepatří.

Jak řezníci zachránili Prahu

Staroměstští řezníci bývali cech s pověstí, na kterou se v Praze nesmí zapomínat. Třikrát zazvonil zvon na Týně a oni vzali sekery a šli. Otevřeli bránu Janu Lucemburskému. Bránili kostel svatého Jakuba. A v roce 1648 stáli tři měsíce na Karlově mostě, dokud Švédové neodtáhli.
Tohle je příběh o tom, že Praha přežila ne proto, že měla správné krále. Ale proto, že měla správné lidi, kteří drželi bránu do posledního muže.

Karolinum a honba za zlatem

Vyprávíme příběh Johlína Rotleva, který kvůli těžbě u Jílového prodával domy, vinice i vlastní jistoty, zadlužil se a málem přišel o všechno. A pak přišel zlom, který z něj znovu udělal jednoho z nejbohatších mužů v Praze.Tohle je příběh o tom, jak honba za zlatem stála za vznikem Karolina a kolik to jednoho člověka málem stálo. 

Poprava na Starém Městě

V Martinské ulici na Starém Městě kdysi stál dům zvaný U křížku. Právě tady byl v roce 1386 popraven purkmistr Jiřík Šverhamr, který měl na starosti městskou pečeť – nejdůležitější symbol moci a práva Starého Města. Jednoho večera se však pečeť ztratila a zákon byl tehdy neúprosný. Za její ztrátu padl rozsudek: ztráta hlavy. Na památku tragédie pak lidé před domem vztyčili kamenný kříž, podle kterého dostal dům své jméno.

Stověžatá vypráví: Krejčí, co žil dvakrát

Tenhle příběh připomíná, že problém není mít peníze, ale nechat se jimi vlastnit. Že šetření bez míry se snadno promění v tvrdost, podezíravost a život, ve kterém člověk nemá radost ani vztahy. A že opravdová zbožnost nebo slušnost se nepozná podle toho, co si odpíráme, ale podle toho, jak jednáme s lidmi kolem sebe: jestli umíme být féroví, štědří a vděční za to, co máme. Druhá šance je možnost začít žít rozumněji: pracovat poctivě, dělit se spravedlivě a užívat svět s mírou.

Stověžatá vypráví: Legenda o Bábě z Podbaby

Podbaba u Vltavy není jen název zastávky. Váže se k ní pověst o jezdci, který v lese potká plačící „bábu“ a díky ní unikne přepadení loupežníků. Odměnou má být jediný polibek, který zlomí kletbu a promění stařenu v zakletou dívku Miloslavu. Legenda pak vysvětluje i původ jména Podbaba a připomíná, že existuje i druhá verze spojená s vrchem Baba.

Stověžatá vypráví: Stavovské divadlo, které dalo Čechům hlas

Stavovské divadlo: místo, kde Wolfgang Amadeus Mozart uvedl Dona Giovanniho, kde poprvé zaznělo „Kde domov můj“ a kde se zrodil moderní český divadelní život. Příběh budovy, která přežila požáry, přestavby i politické zlomy a přesto zůstala živým srdcem Prahy.